ich möchte es haben!

Mám takovou vlastnost, že si pamatuju (většinou) jen to dobrý. Všechny moje bývalý vztahy mi teď přijdou absolutně suprový, stejně jako třeba moje osmnáctý narozeniny (který byly všechno, jen ne suprový!:)

Takže teď mi to zpětně, poslední noc, kdy právě sedím lehce přiopilá (ehm, lehce... když jsem si s Michaelem nalívala druhého panáka tátové slivovice a zapíjela to pivem, tak jsem myslím prohlásila něco jako že jsem staří alkoholici a pak to, myslím, bylo trošku trapný) na své posteli, všude vzorně naklizeno a sbaleno, přijde vlastně fakt fajn. Tyjo, dostala jsem peníze, dneska večer bylo na večeři skoro nejlepší jídlo, co jsem kdy jedla, koukala jsem dnes při žehlení na Avatara, naučila jsem se, jak se řekne žehlit (jen mě FAKT mrzí, že to pravděpodobně neuvyužiju ani na UNI ani jindy) a zítra se po výletu do Stuttg uvidím s Katharinou. Jo a docela po těch 18ti dnech umím německy. Teda. Dneska jsem napsala asi pět mejlů německy a taky teda umím to bügeln, žejo.

Aby bylo jasno. S rodinou jsme se dohodli, že končím - Merlinka rozmazlená Pralinka (to jsem teď vymyslela!) nebyla schopná přijmout dalšího člena rodiny. A protože ti rodiče dost dají na to, co jejich dcera chce, tak to tak musela dopadnout, Merla Perla konečně dosáhla svýho a jsem fakt zvědavá, co z ní vyroste. Ale ne, já ji mám ráda, jen jsem fakt šťastná, že už ji nemusím řešit! Zato teď budu muset něco jinýho, třeba KDE se teď budu učit ten jazyk, ZA CO, prostě co je nejlepší. A je to už veřejný, že uvažuju o Berlíně, všichni jsou z toho hrozně nadšení, ale jsem fakt zvědavá, kde vezmu 300 éček na zaplacení kauce za jakejkoliv byt v Berlínku :) No uvidíme.

Každopádně, událost, kvůli které vlastně jedu domů (a kterou vám pak mileráda povykládám naživo), se stala v úterý (jinak v neděli jsem byla ve Stutt, v pondělí to stálo za hovno, Merle hodila všechny svoje hadry do řeky a ztratily jsme boty), v úterý v noci jsem už měla po rozhovoru s Michaelem, ráno jsem se probudila s jistotou, že jedu do Berlína. Od té doby neustále píšu všem emaily a vyřizuju něco. Pffff, jako bych už toho neměla dost. Odpoledne jsem si ale udělala výletíček na hrad, kolem kterýho jsme pořád jezdili autem a já jsem se nikdy nedostala dál než do Lenningenu (na kole). Tak jsem se sebrala a jela - a bylo to SUPER!!

Tak tohle je ještě z úterý, to mě Michael vzal odpoledne do Nürtingenu, tam jsem volala od řeky domů, jestli náhodou nemám jet domů.

Němci jsou srandovní, no ne? To by mě zajímalo, který z nich dělá v páru třetího. 

 Řeka, pěkná. 

 Říká se, že voda vám pomůže odplavit vaše problémy.

Já jsem si radši koupila svoje první německý cigarety.

Aaaaa je to tady, výlet na hrad. Hrad vzadu. Bětka vepředu. Je mrtvá z toho obřího kopce, který v tom strašným vedru musela vyjet. 

Ještě před hradem jsem si vyběhla na takovej kopeček vedle, na který jsem se vždycky dívala ze silnice. 

 Na něm si Němci pouštěli letadýlka (vzadu). Nepoznali, že nejsem Němka! Po naší pětiminutové konverzaci! Kdy jsem řekla jen... ja...ja...So ich gehe oben!

Krajinka jak ve Francii.

 Tady už jdu pěšky. Ti Němci tady mají cesty na hrad jak z pohádky.

 Výhled z hradu. Ten mě trošku zklamal, měli tam jen hospodu, pch, žádný hrad! 

 No není to Německo nádherný? 

 Zavzpomínala jsem si na Pohodu. 

Když jezdíte na výlety sami, tak máte tendence se taky sami fotit. Aby tam jako na té fotce někdo byl.

 Tady už jedu z kopce dolů, tady ten kopeček jsem vyfotila speciálně pro Báru, podívej, jak ze Skotska! 

 Za tu dobu, co tu jsem, už obilí zezlátlo... A jabka se dají jíst!! Jedno jsem dojedla! 

 Poslední den s rodinkou - žehlení, Avatar... a když se podíváte vlevo na tu židli, tak přesně tolik jsem s sebou měla knížek. TOLIK! A víte, kolik jsem jich přečetla? Otevřela? Jednu! A ta tam ani není - je to můj malý slovníček němčiny :) 

 Tak a pozor, Merle stojí teď večer u mé postele a říká, kde máš ty peníze?

 Ich möchte es haben! (nejčastější věta)

Prolezla asi třikrát můj pokojíček a plakala asi čtyřikrát, aby mi vzala moje peníze, které jsem dostala od rodičů za hlídání, to mě FAKT pobavilo, typický!  :))

Nojo, ale asi tomu zatím nerozumí.

Tak jo, musím jít spát. Až budu vědět co a jak, tak napíšu. Jak teda ta moje němčina vypadá! :)

22

Moje narozeniny mi začaly hned o půlnoci, kdy jsem si virtuálně připila přes skype s Anežkou, která mi potom následujících deset minut nadšeně nosila spousty kytiček a bonbonku před webku, aby mi popřála. Krása! 

Ráno na mě čekala krásná snídaně... 

(tady je fotka konečně celé rodinky:)

...a spousta dárečků!! Mimochodem DĚSNĚ krásných, kdybyste si toho nevšimli :)

A kdo mi řekne, co jsem to dostala za knížku, má bod!

Potom jsem s Merle pekla koláč na odpolední oslavu. Naučila jsem se nové slovíčko "rühren". Po pečení začalo pršet, tak jsem vám chtěla vyfotit, jak prší. Podařilo se mi ale vyfotit i sousedovic Frida. Za ním a jeho bratrem jsem se potom za deset minut vydala spontánně seznámit. "Hallo! Prosimvás já jsem tady v protějším domě aupair, jsem tu už dva týdny a jsem fakt nadšená, že vidím někoho, kdo nemá 70 let. Budeme prosím kamarádi?" 

Takhle to nějak probíhalo. Srandovní, ale funguje to, zkuste to někdy :)

 No a potom přišla oslava...a hosti asi o hodinu později. Zato neuvěřitelně sympatičtí, mladí, krásní, šikovní a se skvělou německou výslovností!! 

A přišel i KOUZELNÍK!!! Bratr od Iris je vážně kouzelníkem z povolání! Odteď mě už kluci sbalí jen na pořádný zmizení tužky, jaký jsem viděla od Andrea. A výšku dva metry, suverénní povahu a jeho humor. 

Andreas má ale 39 let a dívku Tinu. (Zatím jsem ji ale neviděla, takže co oči nevidí, to srdce nebolí, no ne?:)  

Tady sedíme po oslavě na sluníčku, Scarlett Johanson (Iris), Kiera Knightley (Bětka) a Merle. Jak řekla u snídaně Iris, tak má Michael (kterej to fotí) vážně štěstí, že sedí u stolu s takovýma hvězdama.

A díky vám všem za přání!! 

hm.

Znáte takové ty dny, kdy se vám do ničeho nechce, nic vás nebaví a naopak všechno štve? Tak takový byl můj pátek třináctého. Highligte dne bylo nalezení klubu pro aupairky ve Stuttgartu, který pořádá každý týden nějaké akce. Radovala jsem se až do chvíle, když jsem si všimla, že ten klub organizují nějací chlapi španělé nebo turci a přestalo se mi tam chtít. Nechce se mi dokonce ani s nikým seznamovat, i když mě právě ubíjí, že tu nikoho jinýho neznám. Rodina se se mnou dnes nějak nebavila, jsou unavení/vystresovaní a podobně, navíc jsem měla pocit, že VŠECHNO dělám špatně (málo se starám o Merle, málo uklízím a podobně), měla jsem špatnou náladu a tímpádem moje němčina podle toho vypadala. Nemůžu se do ní zažít, pořád se mi pletou písmenka a všechno blbě vyslovuju - plete se mi dohromady angličtina/čeština/němčina, ty slovíčka jsou občas hrozně podobný, akorát právě jiná výslovnost, DĚSNÝ!
Vnitřně se odmítám smířit s tím, že takto budou vypadat ještě následující dva měsíce, ale přijde mi, že pro to nic nedělám. Ani na kolo se mi nechtělo, tak tu dám aspoň fotky z posledních dnů, kdy ještě bylo hezky.

Toto je cesta do lesa za vesnicí. 

 Výhled na vesnici od lesa. 

 Louka! Slunko! 

 Tak to je ten "strašidelnej" les, hehe. 

 Včera jsem byla na malým výletě ve městě, kde učí Michael. V Nürtingenu bydlí taky Katharina, která má přijet za týden. Bohudík!!! Je to ale každopádně dost nudný město, asi jako Letovice, jen trochu větší a hezčí. Až úplně na konci jsem konečně našla hezké místo, kde jsem si koupila super krásný deníček na nová slovíčka němčiny. 

 Obchůdek stál na náměstí, které bylo snad jediným hezkým místem ve městě. Jo, ještě kostel :) 

 Koupila jsem si fůru sladkostí (a ten deníček). Měla jsem z nich radost až do chvíle, než jsem snědla asi 15 těch bonbonů Maoam během filmu Goodbye Lenin. V noci mi bylo potom tak špatně, že beztak kvůli tomu ten dnešek opravdu za nic nestál :) 

Odpoledne jsem se začetla do novin, ve kterých stálo, že dnes se koná fůra kulturních akcí. Tak třeba taková Romeo a Julie za 15 euro ve vedlejším městě. Nakonec jsem se rozhodla nejet, protože ... no nevím, samotné do divadla se mi nechce, zatím teda ještě ne:)

německá romantika

Jedu do Německa proto, abych už nebyla konečně sama (2 a půl roku! nebo možná dva a půl tisíce, teď si nejsem jistá) a místo toho jsem tu sama nejvíc na světě. No to je paradox!

Hledala jsem tu fotku z filmu Goodbye Lenin, kde Lara s Alexem sedí v tom polorozbořeném domě v horním patře, je to jejich první rande, zdola duní hudba  .."Berlín nám teď připadal jako nejkrásnější město na světě." A nenašla jsem ji! Tak aspoň tuhle.

Fotky mé vesnice a další stížnosti na němčinu čekejte zítra. Snad:)

šarmantní! wirklich?

Jdeme se zase koooupáát!! Tentokrát ale do SAUNY! 

Měla jsem na sobě župan od Iris, byl mi asi dvakrát větší, bylo v něm obří vedro a připadala jsem si jako rytíř Jedi. 

Potom měla přijet návštěva. Měla ale zpoždění, za které se po telefonu omluvila. Merle to vyřídila. 

Jelikož potom ale udělala scénu, při které snědla asi kilo křídy (v Německu totiž vlk, který přišel sníst malá kůzlátka, si nešel nabrousit jazyk, ale snědl křídu, aby měl vysoký hlásek. Když Merle sní křídu, znamená to, že je vlk..) a taky nějaké prášky. Z toho byla její maminka mírně řečeno na prášky, Merle potom nahoře asi dvacet minut brečela (sama! wow, první trest!) a já mezitím měla s Iris první serious talk o výchově. Zjistila jsem, že si sama není úplně jistá, jestli postupuje správně a já se jí snažila vysvětlit, jak to chodí u nás a co si myslím, že Merle potřebuje. Nicméně večer potom Merle u večeře rozbila skleničku a všechno se vrátilo do starých kolejí. I moje migrény, mimochodem. Gute Nacht, meine liebe Freunde! (jestli mi chcete říct, že tam mám chybu - že mi třeba přebývá "e" nebo tak, tak je to ÚPLNĚ možný!! Michael mi po večeři řekl, že moje němčina je šarmantní a že je pokaždé napjatý, jaké slovní spojení vymyslím:) 

die Geschichte

Milé děti, pustíme si pohádku o tom, co se stalo za poslední dny ve mlejně.

Tady jsem se ráno probudila, jako vždy za mnou přišla Merle. Tentokrát mi kromě drobných neshod ale taky 1)zničila kytičku 2)vzala zápisník 3)rozlila vodu po celým patře a JEŠTĚ si stěžovala! Potom jsem mámě asi půlhodiny brečela do telefonu, very brave, elizabeth!
To je ale myslím už před třema dnama.

 V neděli jsem měla volno. "Volno". Ráno jsme jeli do evanglickýho kostela, kde farář pořád říkal nějaké vtipy, kterým jsem nerozuměla, zpívalo asi deset dětských kapel a lidi tleskali. Najs. Odpoledne mě rodinka vytáhla na výlet na pokračování Kunst v přírodě, hrál tam nějaký španělský kytarista Imagine od Lennona, potom mu vypadl elektronický doprovod, tak ho to celé rozhodilo a musel začít znovu, španělská tanečnice se mu tam mezitím opila a flirtovala s majitelem statku, který umí dělat výborné sýry a tančí skvěle tango. Moje němčina v téhle chvíli je na bodě nula a trvá mi minutu než řeknu jednu větu - když mám blbou náladu, VŮBEC mi němčina nejde a naopak, to je teda pěkně na nic /ale jinak je to vlastně docela zajímavý! Tahle fotka je od rybníka, kam jsme se večer dohrabali... Merle s Iris jsou ty dvě postavičky vlevo dole - kdo tu chtěl tu fotku Iris, Petr...?:) (hele je mi to zatím blbý fotit rodiče, tohle ti musí stačit).

 Tady je fotka obýváku.

 Střecha v obýváku. Ta fotka se mi tak líbila, že jsem ji ani neupravila... Jinak to krásný sluneční světlo je v této části domu hrozně nebezpečný - když sem svítí slunko a jsou otevřený okna, OKAMŽITĚ sem naletí MILIARDA (minimálně) much z protějšího chlívu a to se tam pak nedá vydržet. Střecha je mimochodem nakřivo, taky dobrý, ne? Zatím to ale stojí.

 Pohled do kuchyně z obýváku. Je to jak z pohádky o trpaslících, no ne?:)

 Kdo najde flašku slivovice u mé postele, vyhrává (ty knížky mimochodem nečtu, zatím tu jen leží v hromádkách, kein Zeit!)

 Z dnešního výletu do blízkého městečka, kde je krásný rybník s opravdovou pláží. Všude spousta blonďatejch malých Němců, Merle z nich zlobí nastoprocent nejvíc... Iris mi řekla, že na Merle musím být vždy milá a ať si dělá co chce. Zatím si nedokážu představit, jak spolu vydržíme v srpnu samy celý den, ale potom mi to bude jedno, klidně ať jim Merloušek třeba zboří dům (já tuhle benevolentní výchovu opravdu nechápu). Bylo by mi to jedno, kdybych se pak nemusela omlouvat celé pláži, že Merle hází na jejich děti píseček, bere jim věci a hrozně u toho křičí. Áchjo. Naštěstí tam byla i Iris, takže to nebylo jen na mně. A spálila jsem se, brutálně!

Jinak.. tak nějak už moc nestíhám. Měla bych víc využít svůj volný čas, ten mám ale bohužel jen večer asi od devíti (v podstatě), jinak jsem pořád při ruce (znamená to ale třeba i jen sezení u stolu s kafem nebo hodinový prostoj na ulici s Merle, která si hraje s pejskem). Skoro každý večer tu jezdím na krátkou projížďku na kolo... Dneska jsem byla v lese za vesnicí, Michael mi pak řekl, že do toho lesa vesničani moc nechodí, protože tam prej dřív bejvaly divoký prasata a vlci. Je to tam ale fakt nádherný!

Boty a voda na konec. Ty horka vám fakt nezávidím, tady je krásně, tak akorát... A Markétko a Šimonku, napište mi, jak se máte o prázdninách vy!! Myslím na vás, jak jste krásně vychovaní a hodní a nezlobíte jako Merloušek :)

radšej zítra

Nejlíp mi jde si stěžovat. A mluvit česky.
Děcka, zbytek až zítra! Jestli ho teda přežiju, Merloušek se se mnou přestává bavit!

kaputt (bio) aupair

Je mi opravdu líto, že jsem si dnes večer s sebou nevzala foťák. Moc bych vám přála vidět Tanzkurs tanga na německém venkově!! Je tady brutálně nádherná příroda, taková ta jakou vidíte na obalech od čokolády Milka a čerstvýho mlíka. Do toho jsou zasazený ty roztomilý vždyperfektní německý  domečky  a statečky s kvantem čerstvýho sýra. A přesně v jednom tom statečku se konal takový malý festival, Kunst fest a jeho součástí byl i zmíněný kurz tanga. 

Vyrazili jsme v pět. Já jsem se po týdnu namalovala a vzala si hezké oblečení. Hned jsem si připadala víc skvělá a žádoucí a taky jsem to velmi záhy vyzkoušela na jednom z německých chasníků, který se na jednom ze statků staral o prasata a krávy. Říkala jsem si, že nejrychlejší způsob, jak se naučit tu němčinu, je si tady najít i jiné kamarády (či snad dokonce bojfrenda!) než moji rodinu. Potom jsem ale došla k závěru, že chasník od prasat nebude nejvhodnější adept na intelektuální debaty potřebné pro moje studium na FU Berlin; že bych se s ním mohla bavit maximálně o potravě pro zvířata a podobně a to koneckonců dělám pořád s Merle (náš mlýn stojí naproti statku s kozama a krávama), takže jsem od záměru použít ženské zbraně upustila a šla si snít s Merle wuřta a kartofle. 

No, a potom jsme po večeři šli tancovat to tango. Jediná věc, kterou mě naučil Peťa Marek, je ta, že si umím užít takový ty trapný chvíle, který se vám stávají třeba když někoho moc neznáte nebo když občas nevíte co říct, a podobně. Těchto okamžiků je tady v Německu požehnaně a já už jsem se myslím docela obstojně naučila v těchto situacích chovat a taky si je, jakříkám, užít (přeci jen se tu jako doma teda ještě vůbec necítím). Pořád tady totiž chodím někam, kde vím, že to bude DIVNÝ, protože jsem tu NOVÁ a navíc nerozumím a pořád se na mě všichni dívají, protože aupairování v této části Německa není tak častý (skoro vůbec teda). 

No a kromě toho je tu ten fakt, že Michael a Iris jsou mladí rodiče a když jedu někam s Michaelem, tak se lidi z vesnice třeba divně koukaj a když jsme pohromadě celá rodina, tak je to prostě taky divný. Během celého večera jsme tak pořád řešili, KDO s KÝM bude tancovat a kdo zůstane s Merle a podobně. Přeci jen tango je trochu kontaktní tanec....naštěstí Iris i Michael mají výbornej smysl pro humor, takže to žádné fau-paux nebylo.

Během večera jsem se s Merle seznámila s Alicí. Holčička z australského Melbourne, která mě asi po pěti minutách začala držet kolem pasu a nechtěla mě pustit (fakt roztomilá a hodná! a je super mluvit s dětma anglicky a ne německy!). Stala tak ze mě na chvilku aupair pro všechny děti na statku a taky překladatelka pro Merle a pro Alici, protože si spolu nerozuměly. Potom se ale začaly přetahovat o koště, já nevěděla, jak se koště řekne německy a byl konec jejich krátkého přátelství.

Ale teda, bylo to tam FAKT nádherný, všude takový ty malý barevný žárovečky a vzadu stohy sena a potom západ slunce a hudebníci s houslema a všichni se tu pořád usmívají... 

A už nevím, proč při rozhovoru s Iris vzniklo slovní spojení "kaputt bio aupair", ale vím, že to bylo srandovní :)

nemecka joga a muj budouci manzel

Kromě toho, že hodně často přemýšlím, co tady dělám (to během dne asi nejčastěji) a jak se dá naučit nový jazyk (dneska jsem ale například rozuměla, že Merle během breku mámě Iris opakovala, že chce, aby Alžběta byla pryč - naštěstí jsem si to nevzala osobně, i když mnoho nescházelo, a opravdu bych to udělala, přeci jenom mluvila o mně:) a proč Merle hodila na zem tu krásnou mističku (a nikdo ji za to nepotrestal!), tak dělám občas i zajímavější věci.

Včera jsem třeba byla s tátou Michaelem a Merle na cvičení a tancování pro malé děti. Potom jsme s Merle snědly asi kilo malinkých kyselých jablíček ze stromu, a bylo nám špatně. Byli jsme nakupovat ve starém mlýně (už zase ten mlýn, je jich tu nějak hodně) bio müsli (to bio jídlo se pěkně prodraží!! věděli jste, že existuje i bio pivo? můžete třikrát hádat, kdo ho u večeře pije:).

Dnes pro změnu s mámou Iris na józe. Německá jóga se vyznačuje tím, že nerozumíte tomu, co vám cvičitelka říká. Bylo to ale extra super příjemný, obzvlášť ta relaxace potom!
Iris se mi před jógou smála, když jsem se jí ptala, jestli tam budou nějací kluci (Iris a Michael už ví, že si tady chci v Německu najít manžela...doch!). Potom jsem ale musela přiznat, že nejvíc se mi líbila ta cvičitelka, která měla obří svaly a POŘÁD se usmívala!
Naštěstí se ale tady taky pořád usmívám. Věděli jste, že se jde usmívat tím víc, čím horší máte náladu?:) Ono to u mě zum Glück funguje tak, že si z toho pak začnu dělat srandu, hehe... 

příště jedu, slibuju!

Ahooooj,
Merle neposlouchá, Bětka nemluví a nerozumí, všechno při starém (až na to, že jsme si nalili u večeře víno, juch!) a začala POHODA!!!!

listen to this!!
http://www.youtube.com/watch?v=CdncFjqKcxg

večer moudřejší rána

Je zajímavý, jak se člověku přes den může změnit nálada.
Ráno jsem vstala nejnešťastnější na světě a teď jdu spát nejvíc v pohodě.
No, a co se dnes přihodilo?
Němečtí poníci jsou stejní jako ti čeští, akorát se na ně říká "brrr" místo "prrr".
Věřili byste, že jde snídat skoro hodinu a půl?
Omylem jsem zamčela celou rodinu venku a trvalo docela chvíli, než mi došlo, proč někdo dole pořád zvoní.
Pokouším se už říkat dlouhé věty. Je to FAKT trapný, obdivuji Iris, že dokáže pět minut poslouchat jednu větu o tom, jak jsme se s Bárou ztratily v Roháčích.
Zjistila jsem, že i párky, které jsme večer grilovali, jsou BIO. Stejně třeba jako pivo, které k tomu pijeme.
Čeština je supr a Martin taky. 
Besonder se strašně plete s besichtigen a besorgen. 

A nic jsem k tomu nevyfotila, tak aspoň moje supr skříň se supr obrázkama, který jsme s Merle nalepily.

Načež Merle to od té doby zas pořád odlepuje, koza.

du bist schneller!

...genau. Přesně tuhle větu jsem dnes použila při svém (skoro) prvním kontaktu s neznámým Němcem!! Ale o tom později.

Dnes mě opět probudila Merle. Jsem fakt ráda, že moje rodina je zvyklá vstávat hezky pozdě o půl deváté (kromě táty, který jezdí skoro každé ráno do školy). Venku pršelo (už zase). Během snídaně jsem při mluvení udělala asi milion chyb, a to jsem řekla asi jednu větu.
Je to zvláštní, ale tady mě fakt baví uklízet. Vlastně to až zas tak zvláštní není... Nadšeně umývám každé nádobí (a je mi fakt líto, že to je potřeba jen třikrát denně) a chystám se taky na okna. Hodněkrát jsem slyšela (a samotné je mi to jasné), že člověk sice někde nemusí být šťastný a spokojený, ale všechny zkušenosti jsou potřeba a nikdy nevíme, kdy se nám budou hodit. No. Spíš bych to brala tak, že "co tě nezabije, to tě posílí". Pointa je, že OPRAVDU nechápu, jak někdo může dělat aupair DOBROVOLNĚ.

Každopádně. Dneska jsme s Merle strávily docela pěkné dopoledne, konečně samy. Vidíte ten krásný pokojíček? To je obývák. Nejdřív jsme malovaly, vodovkama. Vasserfarben. 

 Tady je Merle nadšená, že ji fotím.

                                                                  Tady mi vzala foťák.

                                                         A tady se Merle tváří jako neviňátko.
Všichni ale moc dobře víme, že má ruce totálně zaprasený od vasserfarben a že pět minut na to bude dělat čaj ze studené vody v kbelíku na umývání nádobí. A to si prosimpěkně nenechá vymluvit.
Změna, která u mě nastala, je ta, že nejdřív mi přišlo hrozně špatný od rodičů, že nechají Merle klidně ničit třeba koláč a podobně. Teď je mi to absolutně jedno. Klidně ať si třeba všechny svoje věci rozstříhá. Musím vám ale říct můj malý úspěch - Merle hodila na zem mýdlo, tak jsem ji řekla, ať ho podá. Pak jsem začala počítat a Merle to mýdla opravdu podala!! Tož dobrý, ne?:)

Večer jsem se jela projet. Ve vedlejší vesnici (nebo městečku) mají krásný mini náměstíčko a koupaliště. A právě ZDE proběhl onen kontakt s rodilým obyvatelem. Hezky jsem si tak jela po těch krásnejch německejch cyklostezkách, vždycky jsem zastavila a něco vyfotila a tak a pokaždé mě předběhl jeden kluk.
Když se to stalo asi popáté, rozhodla jsem se působit ležérně vtipně a prohodila onu větu. A on se zasmál! 

No, soudě podle toho, že mi dnes udělalo radost zaprvé že Merle poslechla a že se německý kluk zasmál, tak vidíte, že člověk může přežít prázdniny opravdu skoro všude:)

Potřebuju nutně vysvětlit "würde", "es gibt" a "kann mann". Achjo! :)

Merle je pusinka

Highlight dnešního dne: Bětka si teď v noci po dvou dnech uvědomila, že celou dobu tvoří minulý čas se slovesem HABEN místo se slovesem SEIN. (Oprava. Je to opravdu haben. Ach...)

Přihodily se mi ale i jiné příjemné věci - například jsem strávila s Merle skvělou půlhodinku u umyvadla. Nejdřív si chtěla hrát s vodou. Oukej, warum nicht. Potom začala tu vodu stříkat. A jak se dalo předpokládat, jakmile jsem jí řekla, že by to dělat neměla, tak tu vodu schválně začala stříkat ještě víc (ty děti dokážou být pěkný svině). Nakonec jsem mohla být ráda, že do toho umyvadla nevlezla celá, ale namočila si tam jen většinu svýho oblečení. Nejvíc mě u toho rozčilovalo, že jsem si nemohla vzpomenout, jak se doprčic řekne mokrý.



Také jsem se naučila slovo die Spinne. Jeden velký totiž bydlí v mém pokoji a v noci jsem díky němu zažila chvilku plnou adrenalinu.

Prostě jsem ukázkově zklamaná/nešťastná/nasraná, a to natolik, že ani nemám chuť to sem psát. Sousedi mají kluka jménem Frido, je absolutně boží a je mu rozumět a určitě by mě poslouchal a chci ho!!

Nechcete mi do komentářů napsat, za jak dlouho myslíte, že se dá naučit nová řeč?:) Začínám byt dost skeptická...

No dobře, tak ani ty nebesa to nemá...! :)

warum bin ich immer mit deutschen umgeben?

Wirklich a super jsou dvě slovíčka, který se naštěstí dají použít pokaždé, když někdo něco řekne německy, proto jim věnuji tento blog.

S nápadem studovat v Berlíně přišla Kačka. Já mám s němčinou společného akorát to, že mě na střední škole neustále udivovalo, jak profesorka Florianová nemůže poznat, že jsme do jednoho všichni každou písemku komplet opsali. Potom přišlo Turecko, děcka muzikanti z Hildesheim, efko z němčiny pro začátečníky, přijetí na FU Berlin, Österreich Institut a teď se to všechno snažím dohnat ve vesničce poblíž Stuttgartu u jedné rodiny. Po zjištění, kolik má vesnice obyvatel, se mi sem chtělo asi tak jako Mařence na strom (tedy vůbec, odteď používám jen přirovnání z pohádek, get ready for that!:)

Večer před odjezdem měla svatbu Zdiška. Spala jsem tři hodiny, bylo asi čtyřicet stupňů a myslím, že přesně tolik kilo taky potom vážil můj kufr. Teď jsem si spočítala, kolik jsem si vezla knížek, a je to 15. Super /čti: zupr/. Knížky a asi milion oblečení jsem měla ráno dotáhnout v 6 ke Grandu. V noci jsem si ještě s jakousi nonšalantní satisfakcí automaticky nařídila budík na 5:50. "Mami, prosimtě, jasně že nezaspím, vždyť jsem takhle zvyklá vstávat do rádia!" Ve čtvrt na pět, kdy jsem se úplně náhodou (naštěstí) probudila, jsem si přetočila budík o hodinu dřív a trochu jsem se asi i zastyděla.
Praha byla krásnější než jindy, plná Sokolů a letního deště, napsala jsem Pavlovi, že se budem stavovat v Plzni, tak jestli si nechce odskočit z festivalu, za půl hodiny jsem se opravila, že jsem kráva, že festival je přece ve Varech. Pak jsem usnula a průběžně prospala cestu až do Stuttgartu. Tam jsem se ještě vesele třikrát projela (čti zapotila) s kufrem po autobusovým nádraží, když jsem hledala Michaela, tatínka od rodiny. Ten na mě začal po pěti minutách jízdy autem mluvit německy, první minutu jsem myslela, že mluví francouzsky, potom jsem poznala němčinu a tak to začalo.

Bydlí v opravdu krásném starém mlýně, můj pokoj je jak ze snu, maminka Iris je nejhodnější na světě a Merle je děsně roztomilá....a neuveřitelně rozmazlená!!! Zítra si ji podám, uvidíte.

A fotky budou, až se mi bude chtít zprovoznit foťák... a podobně.