Víkendy jsou tu vždycky něčím speciálním.
Vyznačují se ... možností spát dýl než do půl osmé, nejistým pocitem, jak se člověk zabaví a strachem, aby volný víkend v Berlíně nepromarnil, zatím naštěstí pěkným počasím (nebo alespoň hrozně zajímavým - strašně rychle se tu dokáže obloha změnit! V úterý si sedím s kamarádem v osm večer pěkně u nějakýho rybníčka v parku, teplo jak v srpnu... a do půl hodiny je taková zima a obří vichřice, že rybníček má beztak dvoumetrový vlny!:), a spoustou dalších věcí, jako je třeba Flohmarkt v Prenzlauer Berg, který je prý děsně legendární a krásný a já na něm ještě nebyla!
Včera byla podruhé Erasmus Party. Vzpomínáte na ty obří skupiny lidí v Brně, kteří pořvávají před kluby jako je Caribik nebo Two faces, odkud zní příšerná hudba (stylu pop 21.století, Rihanna a spol... moment, malá vsuvka, google automatických oprav mi nepodtrhnul slovo Rihanna - znamená to, že se tahle kóča dostala i sem?? Že už její jméno má stejnou váhu jako všechna ostatní česká slova? No fuj teda!:)... a kde se to kolem druhé hodiny začíná nebezpečně párovat a po sobě plazit. Tak do této skupiny teď PATŘÍM. Musela jsem se tomu včera fakt smát, když jsem si to uvědomila - v Berlíně je slovo Erasmus skoro sprosté slovo (před těma pravýma Berlíňákama..).
Party se konala v klubu na ulici v Kreuzbergu. Asi v jednu mě přišel ze řvoucího a rychleseseznamujícího davu 'zachránit' Alberto, kluk z Kostariky, který tu studuje magistra, a který hned na začátku pobytu v lednu narazil na skvělé lidi, kteří mu ukázali ten správný Berlín. Věděl proto, že asi deset metrů od nás je spousta jiných míst, kde se neplatí 5 euro za vstup na to, abych mohla zpívat Makarenu a tančit na dýdžeje, který vypadal, že je učitelem dějepisu, který si ujíždí na hitovkách z rádia.
No a potom jsem najednou byla na místě, kde všichni jsou tak akorát sympatičtí, všichni mluví německy a nekřičí u toho, hudba je tak akorát na to, aby člověk u povídání mohl trochu tančit a když vás to unaví, tak si jdete sednout ven na dřevěný prkna, který vedou přímo do vody, Spree, jehož ramena se prolínají celým středem Berlína... Pak si jdete dát svůj první berlínský kebab, rozbrečí vás přemíra pálivé omáčky, ale stejně musíte na konci Albertovi říct "lecker!!", protože to zaprvé fakt chutný bylo a zadruhé už se bavíte 2 hodiny jenom německy, protože jste se usoudili, že s angličtinou se člověk tady může jít zahrabat.
Teď to vypadá, že tady člověk o víkendu jenom kalí... což je pravda.
Já u toho ale ještě stíhám výlet do Potsdamu (kde jsem na nástupišti při čekání na autobus kamarádovi z Berlína nadšeně sdělovala oblíbenou větu Čechů : Meine Liebe, komme fike! a on se pak styděl, protože mi nedošlo, že ostatní nám rozumí)..a taky třeba ostatní věci.
A teď si jdu konečně udělat snídani, budou čtyři vodpoledne.
neděle 23. září 2012
úterý 18. září 2012
malta v berlíně
Tak jsem dneska byla v dalším skvělém berlínském bytě.
Malte je kluk, co jsem ho poprvé potkala tohle léto asi na pět minut ve Francii v Taize; co se v Berlíně vyzná podle mě míň než já, a to i přestože tu žije od narození; co ve svých 23 letech za měsíc začíná první ročník na univerzitě; co jel na Nový Zéland pást ovečky (ale Froda tam nepotkal); co si dá jedno pivo a pak přejde na Fantu; co má červený vlasy a kůži bílou trochu jako malta; co se čtyři roky rozhodoval, jakou školu studovat a vyzkoušel si mezitím všechny možný práce včetně lékaře; co je na den stejně starý jako Maruška Binderová a o dva dny starší než Bára; co se mnou rád mluví německy a nevadí mu, že mi to trvá sto let...no a co má tátu lékaře, takže teď bydlí právě v tom skvělým bytě v jedné z nejlepších částí Berlína.
No ale on se už těší pryč, na univerzitu do 300 km vzdálenýho města, protože k Berlínu ho nic nepoutá.
Malte je kluk, co jsem ho poprvé potkala tohle léto asi na pět minut ve Francii v Taize; co se v Berlíně vyzná podle mě míň než já, a to i přestože tu žije od narození; co ve svých 23 letech za měsíc začíná první ročník na univerzitě; co jel na Nový Zéland pást ovečky (ale Froda tam nepotkal); co si dá jedno pivo a pak přejde na Fantu; co má červený vlasy a kůži bílou trochu jako malta; co se čtyři roky rozhodoval, jakou školu studovat a vyzkoušel si mezitím všechny možný práce včetně lékaře; co je na den stejně starý jako Maruška Binderová a o dva dny starší než Bára; co se mnou rád mluví německy a nevadí mu, že mi to trvá sto let...no a co má tátu lékaře, takže teď bydlí právě v tom skvělým bytě v jedné z nejlepších částí Berlína.
No ale on se už těší pryč, na univerzitu do 300 km vzdálenýho města, protože k Berlínu ho nic nepoutá.
pátek 14. září 2012
jak mi tu vsichni pomahaji
Prichazim tu na tolik zajimavych a super veci, ze je ani nestiham zapisovat!
Porad od vsech (fakt od vsech, prisaham... ucime se o tom dokonce i ve skole!) slychavam, jak je Berlin inspirujici a rozporuplny a multikulturni a tolerantni mesto.
Presvedcila jsem se o tom za posledni dny nekolikrat. (Ne porad. Treba na kolejich Schlachtensee, hodinu od centra, kde rostou vsude stromy a kde je spis slyset cinstina a rustina a anglictina..tady ne). Ale kdyz vyrazim do mesta, jsem überrascht. Totalne. Krasa.
Presvedcila jsem se o tom napriklad posledni sobotu. Vylet k nedalekemu jezeru Wannsee s holandanem Bartem byl paradni...(voda cloveka strasne uklidnuje)..ale mnohem lepsi byla potom moje prvni navsteva Ost Berlinu. Na Wankelmuta jsme vyrazili kousek pred pulnoci. Vystoupili jsme z metra...a zavalily nas davy mladych. Vsichni sli na Revarel Strasse, znamou ulici plnou klubu.. To bylo husty, prisaham, vladne tam uplne skvela atmosfera. Asi za minutu nam s Bartem nekdo nabidnul koks, ale jinak to tam bylo uplne bezpecny. Pri hledani nejzapadlejsiho klubu na svete, kde mel Wank. hrat, nas jeden Berlinan ujistil, ze to jeste bude zavrene, protoze 'vsichni tu chodi na party pozde v noci, treba v pet rano..'
Takjo. V pet rano. Dlouho jsme pri cekani na otevreni klubu s Bartem vymysleli, CO asi ti Berlinani teda do tech peti rano DELAJI. Spi? Any other suggestions?
Wankelmut byl skvelej, pridali se k nam potom moji potencialni spolubydlici (ktere znam pres Katharinu), ve ctyri rano nas chteli pozvat na tequilu a kdyz jsme rekli, ze uz musime jit... muzete trikrat hadat, co nasledovalo. 'Schon??' Jo, a cesta do Schlachtensee nam trvala pred hodinu a pul. To je jako bych trikrat denne jezdila..treba do Hradce Kralove.
V nedeli jsem SKORO mohla byt v nejhezcim byte v Neuköllnu, u reky, vsude kolem Turku a skvelych hospod a vyborni spolubydlici... Kdyz jsem dostala uz druhe odmitnuti (potrebujeme kluka, promin!!), byla jsem v pondeli tak zdeptana.. ze jsem prestala byt az vecer, kdy jsme sli s klukama z koleji PLAVAT, prelezli jsme plot a neplatili eura a pak jsme zpivali ve vode a ja jsem kourila a koukala na hvezdy, obzvlast na Große Wagon, a rikala si, jak jsem mohla zapomenout hledat ty krasny veci okolo sebe.
V utery jsem byla na veceri s berlinskyma katolikama. Ti se vyznacujou tim, ze 1)piji alkohol asi trikrat vic nez ti u nas 2) mluvi na me jenom nemecky 3) mam podezreni, ze maji nejakou soutez s nazvem 'Jak pomoc Alzbete v Berline', protoze se muzou pretrhnout, abych se tu mela hezky. Coz je super, no ne?
No a tak jsem se nejak dostala na nejvetsi udalost nemeckych katoliku v Berline, kde byla pritomna i Angela Merkel, a ja jsem mela roztrhanou tasku a cerveny nehty a byla jsem nepatricna.
Ve ctvrtek jsem byla uplne rozhozena z toho, ze po mne chteji, abych sla v patek tocit nejakou reportaz (sehnali mi spoustu materialu, v nemcine, a prej se budou otevirat nejaky socialni domy pro Romy a ze to bude hrozne velky, tak jsem se nepatricne prorekla, ze me to zajima, protoze jsem pracovala s Romama...a oni mi shaneli diktafon a povoleni na vstup a prej tam musim jit. Opakovala jsem si svoji nemcinu a bylo mi spatne z nervozity).
Nesla jsem v patek proto do skoly, rano hodinu hledala urcene misto, hned pri vstupu jsem nahodne narazila na kluky z Ceske televize. Jeden vypadal jak Pavel Klusak a druhej pry taky studoval na FU. Bylo jim asi o 10-20 let vic a ja jim suverene zacala tykat a pak to bylo trosku trapny. Pujcili mi mobil misto diktafonu a pak jsem s nima stravila moc pekne dopoledne.. Oni honili dulezite osobnosti a ja stala a usmivala se a pak jsem drzela diktafon a odhodlavala se k nejake otazce v nemcine, ale vsichni byli rychlejsi nez ja, takze mam reportaz skoro bez sveho pricineni.
Ted si pisu s tim reporterem Martinem Jonasem, ze mu to nejde odeslat (ha!! nejsem jedina, kdo ma problemy s technikou!), takze z toho mozna nic nebude, ale stejne. Byla to zabava a mam jejich vizitky, prej kdybych neco potrebovala. Jo a prej jsem odvazna. 8-)
No a dalsi postrehy - kluci v Berline jsou vsichni krasni, ale ja tu kupodivu myslim na sve stare lasky (cimz se potvrzuje, ze clovek pred nicim nikdy neutece...zajimave!), decka z Erasmu jsou v pohode, ale zadna druha Katharina ani druhy Krepindl tu teda neni. Vopruz, trochu. Nemcina me bavi, ale mluvim pul napul anglicky a nemecky, takze ji moc neprocvicuju (ale s kamaradem z Nemecka, ktery je z Berlina, ale zije na okraji a dokaze se tu ztratit vic nez ja, si pisu nemecky). Egal!
Prijedte za mnou, zajdem na kafe!
Porad od vsech (fakt od vsech, prisaham... ucime se o tom dokonce i ve skole!) slychavam, jak je Berlin inspirujici a rozporuplny a multikulturni a tolerantni mesto.
Presvedcila jsem se o tom za posledni dny nekolikrat. (Ne porad. Treba na kolejich Schlachtensee, hodinu od centra, kde rostou vsude stromy a kde je spis slyset cinstina a rustina a anglictina..tady ne). Ale kdyz vyrazim do mesta, jsem überrascht. Totalne. Krasa.
Presvedcila jsem se o tom napriklad posledni sobotu. Vylet k nedalekemu jezeru Wannsee s holandanem Bartem byl paradni...(voda cloveka strasne uklidnuje)..ale mnohem lepsi byla potom moje prvni navsteva Ost Berlinu. Na Wankelmuta jsme vyrazili kousek pred pulnoci. Vystoupili jsme z metra...a zavalily nas davy mladych. Vsichni sli na Revarel Strasse, znamou ulici plnou klubu.. To bylo husty, prisaham, vladne tam uplne skvela atmosfera. Asi za minutu nam s Bartem nekdo nabidnul koks, ale jinak to tam bylo uplne bezpecny. Pri hledani nejzapadlejsiho klubu na svete, kde mel Wank. hrat, nas jeden Berlinan ujistil, ze to jeste bude zavrene, protoze 'vsichni tu chodi na party pozde v noci, treba v pet rano..'
Takjo. V pet rano. Dlouho jsme pri cekani na otevreni klubu s Bartem vymysleli, CO asi ti Berlinani teda do tech peti rano DELAJI. Spi? Any other suggestions?
Wankelmut byl skvelej, pridali se k nam potom moji potencialni spolubydlici (ktere znam pres Katharinu), ve ctyri rano nas chteli pozvat na tequilu a kdyz jsme rekli, ze uz musime jit... muzete trikrat hadat, co nasledovalo. 'Schon??' Jo, a cesta do Schlachtensee nam trvala pred hodinu a pul. To je jako bych trikrat denne jezdila..treba do Hradce Kralove.
V nedeli jsem SKORO mohla byt v nejhezcim byte v Neuköllnu, u reky, vsude kolem Turku a skvelych hospod a vyborni spolubydlici... Kdyz jsem dostala uz druhe odmitnuti (potrebujeme kluka, promin!!), byla jsem v pondeli tak zdeptana.. ze jsem prestala byt az vecer, kdy jsme sli s klukama z koleji PLAVAT, prelezli jsme plot a neplatili eura a pak jsme zpivali ve vode a ja jsem kourila a koukala na hvezdy, obzvlast na Große Wagon, a rikala si, jak jsem mohla zapomenout hledat ty krasny veci okolo sebe.
V utery jsem byla na veceri s berlinskyma katolikama. Ti se vyznacujou tim, ze 1)piji alkohol asi trikrat vic nez ti u nas 2) mluvi na me jenom nemecky 3) mam podezreni, ze maji nejakou soutez s nazvem 'Jak pomoc Alzbete v Berline', protoze se muzou pretrhnout, abych se tu mela hezky. Coz je super, no ne?
No a tak jsem se nejak dostala na nejvetsi udalost nemeckych katoliku v Berline, kde byla pritomna i Angela Merkel, a ja jsem mela roztrhanou tasku a cerveny nehty a byla jsem nepatricna.
Ve ctvrtek jsem byla uplne rozhozena z toho, ze po mne chteji, abych sla v patek tocit nejakou reportaz (sehnali mi spoustu materialu, v nemcine, a prej se budou otevirat nejaky socialni domy pro Romy a ze to bude hrozne velky, tak jsem se nepatricne prorekla, ze me to zajima, protoze jsem pracovala s Romama...a oni mi shaneli diktafon a povoleni na vstup a prej tam musim jit. Opakovala jsem si svoji nemcinu a bylo mi spatne z nervozity).
Nesla jsem v patek proto do skoly, rano hodinu hledala urcene misto, hned pri vstupu jsem nahodne narazila na kluky z Ceske televize. Jeden vypadal jak Pavel Klusak a druhej pry taky studoval na FU. Bylo jim asi o 10-20 let vic a ja jim suverene zacala tykat a pak to bylo trosku trapny. Pujcili mi mobil misto diktafonu a pak jsem s nima stravila moc pekne dopoledne.. Oni honili dulezite osobnosti a ja stala a usmivala se a pak jsem drzela diktafon a odhodlavala se k nejake otazce v nemcine, ale vsichni byli rychlejsi nez ja, takze mam reportaz skoro bez sveho pricineni.
Ted si pisu s tim reporterem Martinem Jonasem, ze mu to nejde odeslat (ha!! nejsem jedina, kdo ma problemy s technikou!), takze z toho mozna nic nebude, ale stejne. Byla to zabava a mam jejich vizitky, prej kdybych neco potrebovala. Jo a prej jsem odvazna. 8-)
No a dalsi postrehy - kluci v Berline jsou vsichni krasni, ale ja tu kupodivu myslim na sve stare lasky (cimz se potvrzuje, ze clovek pred nicim nikdy neutece...zajimave!), decka z Erasmu jsou v pohode, ale zadna druha Katharina ani druhy Krepindl tu teda neni. Vopruz, trochu. Nemcina me bavi, ale mluvim pul napul anglicky a nemecky, takze ji moc neprocvicuju (ale s kamaradem z Nemecka, ktery je z Berlina, ale zije na okraji a dokaze se tu ztratit vic nez ja, si pisu nemecky). Egal!
Prijedte za mnou, zajdem na kafe!
neděle 2. září 2012
pizza vs štěstí
Myslím, že to právě přišlo.
A prsty v tom má i Tereza Šírová.
No a co vlastně...
Dnes ráno jsem vstala s pocitem dvou snů, nevím, jestli to znáte, ale často ovlivňují moji ranní náladu právě sny. Byla jsem odhodlaná prožít dnešek skvěle, tedy aspoň pro to udělat co nejvíc... Chtěla jsem si koupit na snídani müsli, mlíko, a ingredience na polívku na nedělní oběd.
To byste ale nevěřili, jak vám vaše plány dokáže zkazit náladu pokrokové Německo!
Zavřené obchody, úplně všechny. Musí se přeci odpočívat. No a protože jsem včera měla za celý den tři studené housky a pár tyčinek, o půl desáté ráno bez kouska jídla jsem už moc neměla sílu chodit po Schlachtensee, části Berlína asi 40min od centra. Po kostele jsem dojedla poslední muffiny od paní Krausové a rozhodla se jet někam k centru na otočku na polívku. Po hodině hledání a zkoušení jsem došla k benzínce a koupila si pizzu. Že si ji jako doma opeču v troubě. Trouba tu není a pizza z mikrovlnky je měkká a vodová.
Tak tu teď ve tři hodiny odpoledne sedím, je mi fakt špatně /nevím jestli z té pizzy nebo z nedostatku jídla, a přemýšlím, k čemu mi celé to snažení, celý ten půlrok učení němčiny, k čemu mi to bylo.
A tak jsem se dostala k blogu Terezy. Píše... Občas si říkám věci, jako: Kdybych měla polštář a prostěradlo, byla bych šťastná. Kdybychom měli lepší práci a já si našetřila dřív na překladatelský kurz, byla bych spokojenější. Až budeme mít vlastní pánev, budu fakt v pohodě…
A přitom je pravda, že tyhle podmínky se vždycky diktujeme sami. Jen si vzpomeňte, kolikrát za den, za týden, si řeknete, že kdyby ...cokoliv, tak budete šťastní. Já si to tady například říkám pořád. Kdybych třeba dneska měla dobré jídlo, byla bych fakt šťastná.
No a právě tohle přišlo - že jsem si uvědomila, že nevím, KAM se podělo moje odhodlání si dnešek užít.. Člověk se tak rychle nechá ovlivnit okolnostma. Že zavřeli obchody a tímpádem si neudělám to müsli, jaké si vždycky dělala sestra na Erasmu.
Není mi blbě z nepoživatelné pizzy, ale z mé vlastní nálady. No a kdo jiný má šanci ovlivnit, jestli je dobrá nebo špatná, než já?
Radovat se z toho, co máme.
Třeba z naděje, že to tady bude lepší. Nejlepší. :)
Tohle tu poslouchám.
A konečně jsem se myslím trochu uvolnila, že zas budu moct trochu psát.
A prsty v tom má i Tereza Šírová.
No a co vlastně...
Dnes ráno jsem vstala s pocitem dvou snů, nevím, jestli to znáte, ale často ovlivňují moji ranní náladu právě sny. Byla jsem odhodlaná prožít dnešek skvěle, tedy aspoň pro to udělat co nejvíc... Chtěla jsem si koupit na snídani müsli, mlíko, a ingredience na polívku na nedělní oběd.
To byste ale nevěřili, jak vám vaše plány dokáže zkazit náladu pokrokové Německo!
Zavřené obchody, úplně všechny. Musí se přeci odpočívat. No a protože jsem včera měla za celý den tři studené housky a pár tyčinek, o půl desáté ráno bez kouska jídla jsem už moc neměla sílu chodit po Schlachtensee, části Berlína asi 40min od centra. Po kostele jsem dojedla poslední muffiny od paní Krausové a rozhodla se jet někam k centru na otočku na polívku. Po hodině hledání a zkoušení jsem došla k benzínce a koupila si pizzu. Že si ji jako doma opeču v troubě. Trouba tu není a pizza z mikrovlnky je měkká a vodová.
Tak tu teď ve tři hodiny odpoledne sedím, je mi fakt špatně /nevím jestli z té pizzy nebo z nedostatku jídla, a přemýšlím, k čemu mi celé to snažení, celý ten půlrok učení němčiny, k čemu mi to bylo.
A tak jsem se dostala k blogu Terezy. Píše... Občas si říkám věci, jako: Kdybych měla polštář a prostěradlo, byla bych šťastná. Kdybychom měli lepší práci a já si našetřila dřív na překladatelský kurz, byla bych spokojenější. Až budeme mít vlastní pánev, budu fakt v pohodě…
A přitom je pravda, že tyhle podmínky se vždycky diktujeme sami. Jen si vzpomeňte, kolikrát za den, za týden, si řeknete, že kdyby ...cokoliv, tak budete šťastní. Já si to tady například říkám pořád. Kdybych třeba dneska měla dobré jídlo, byla bych fakt šťastná.
No a právě tohle přišlo - že jsem si uvědomila, že nevím, KAM se podělo moje odhodlání si dnešek užít.. Člověk se tak rychle nechá ovlivnit okolnostma. Že zavřeli obchody a tímpádem si neudělám to müsli, jaké si vždycky dělala sestra na Erasmu.
Není mi blbě z nepoživatelné pizzy, ale z mé vlastní nálady. No a kdo jiný má šanci ovlivnit, jestli je dobrá nebo špatná, než já?
Radovat se z toho, co máme.
Třeba z naděje, že to tady bude lepší. Nejlepší. :)
Tohle tu poslouchám.
A konečně jsem se myslím trochu uvolnila, že zas budu moct trochu psát.
sobota 1. září 2012
tož Berlín
Ahoooj! To jsem to ale flákala tady, co? Nejdřív jsem po návratu ze skvělé Francie neměla čas, protože jsem se musela za tři dny sbalit na půl roku a potkat se se všemi, kteří jsou důležití... a teď už jsem, to byste nevěřili, čtvrtý den v Berlíně! A hádejte, proč nic nepíšu?? Protože bych si jen STĚŽOVALA, a to nechcete :)
Takže si počkáme, až to bude lepší, a já něco pěkného napíšu.
Chybíte mi, všichni! Ach :) Přijeďte! Můžu vás ubytovat!
A na závěr..
Martin Krepindl: moje pritelkyne....ja ale nemam pritelkyni...tyvole ja vlastne MÁM přítelkyni!
Takže si počkáme, až to bude lepší, a já něco pěkného napíšu.
Chybíte mi, všichni! Ach :) Přijeďte! Můžu vás ubytovat!
A na závěr..
Martin Krepindl: moje pritelkyne....ja ale nemam pritelkyni...tyvole ja vlastne MÁM přítelkyni!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)