středa 31. října 2012

jak se mám?

Dobře!

Nevím, jestli jsem to psala, ale mám tu Tandem-partnera. Tandem funguje tak, že vy toho druhého učíte svůj mateřský jazyk, a on zas vás. Jsem ráda, že jsem se tam zapsala hned na začátku, protože zatímco českých studentek, kteří hledají Tandem, je tu hodně, ale Němka, která se chce učit český, je tu podle mě jen jediná - Josefina! Josefina umí asi deset jazyků, takže se rozhodla i pro češtinu - tu se teď prosimpěkně učí tři hodiny denně a po dvou měsících jí to dost slušně jde. Teď si zažádala o práci v Praze. Josefina se taky směje všemu, co řeknu - někdy míň a někdy víc (hodně). Já už (podle svých zkušeností..:) poznám, kdy mi rozumí a kdy ne. Když se směje jenom trošku, tak to mi nerozumí a když hodně, tak to znamená, že jo - a to se člověk směje spíš jen proto, že je nadšenej, že rozuměl. Jojo, ty začátky... :)

Teď mi napsala email. Je to roztomilý!

Dneska jsem odeslala tu žádost o praxi v Praze. Ba i napsala jsem trochu česky...

Jsem moc ráda, že díky češtiny jsem se poznala jakého aktnivního, energičního a veselého člověka jako ty. A jsem moc ráda, že mi daruješ občas svůj čas 
(A proč jaký filosofický dopis? - Dala jsem si sklenku vína). 


Začínám pomalu rezignovat na svoje počáteční stanovisko "chci se tady seznámit hlavně s Berlíňanama, takže vám kašlu na nějaké studentské aktivity v téhle díře Schlachtensee". V Kreuzbergu jsem nebyla už tak dva týdny. Hipstera jsem nepotkala taky už pěkně dlouho. Ani mi to nechybí. Koupila jsem si děsně krásné věci do pokojíčku v Ikei (kde jsem byla s děckama z Schlachtensee... ale jeden z nich byl Němec! :) a taky jsem narazila na nejlepší a hlavně nejlevnější second hand se vším možným. Po cestě z Jazz dance (no to vám taky musím říct, tam je taky srandy kopec) jsem si někde opřela kolo a najednou vidím oblečení. No tak samozřejmě si ho jdu prohlídnout. Pak tam zkejsnu hodinu a chci si koupit od pásku a folklorní bílou košili až po plechové krabičky a konvičku na čaj s kytičkama. Paní říkala, že pochází z Dánska (Dáni jsou nejlepší na světě, já to říkala! Ještě lepší než Švédi, protože nejsou tak namyšlení..) a že mi dá ten pásek zadarmo. A pak taky říkala, že má vlastně už dvě hodiny po zavíračce. Odjížděla jsem s novou taškou a páskem (samozřejmě, když byl zadarmo...). 

A ten Jazz dance. Chtěla jsem se zapsat na Yogu. Ale pak tam nějak už nebylo místo a bylo místo jen v józe, která nebyla normální, ale měla v názvu ještě nějaký čínský znaky, tak jsem se začala rozhlížet po něčem jiným...A chtěla jsem si dát hodně věcí, ale nakonec jsem skončila u Jazz dance. Říkám si : bude sranda. A taky že jo!! Paní předcvičitelce je asi tak dvakrát víc než nám všem dohromady. Posledně jsem přišla o dvacet minut později a paní přerušila hodinu a došla mi osobně říci, že oni už jsou rozcvičení a o hodně dopředu, takže mi nedoporučuje se připojit, protože bych si mohla ublížit, a když jsem přesto zůstala, uraženě mi zdůraznila, že to je na vlastní nebezpečí. Pak jsme na vlastní nebezpečí cvičili stylem krok doleva a doprava a poslouchali Black eyed peas a já doteď přemýšlím, co z toho mělo s Jazzem co do činění. Třeba se to dozvím příště. (Možná schválně zas dojdu později, zajímalo by mě, co mi paní poví tentokrát).

Soutěžní otázka! Proč je text v růžovém provedení?? Děti, když to uhodnete, dovezu vám berlínskýho medvídka! 

úterý 2. října 2012

Sice jsem dneska nešla jako ostatní do hospody..

...zato jsem se ale naučila DATIV/AKUSATIV/GENITIV!!!!

der rote Stein...ein roter Stein...roter Stein... no znáte to! :)


A tady už máme něco z návštěvy bratrance Ladíčka.
Tenhle týpek měl nejenom velký svaly (to tričko si vzal určitě nachvál), ale taky vážně krásně hrál!! Bohužel ta atmosféra z toho videa není úplně zřejmá, ale ten nástroj byl úplně fascinující.

Ladíček přijel minulý čtvrtek, přivezl koláče od mámy, čokoládu a Frisco, můj zimní kabát a spoustu sarkastických poznámek, jak je Schlachtensee východní díra a v Berlíně je málo velkých památek :) Bylo to ale skvělé, jsem ráda, že mám tak skvělou rodinu!


                                  Vyšli jsme si na operu... Causal koncerty stojí pro studenty jen 10 euro!
No a pak ta dydžina po koncertě k tomu, to nás uplně odvařilo :)

 Ladík zkoušel, jestli by přelezl Zeď. 
Prej je to lehký.
Celé tři dny co tu byl, vymýšlel způsoby, jak by se on přes tu zeď dostal.
 Tohle je prosímpěkne moje cimrička. 
Vpravo na zdi mám fotky, ty ale nevidíte. 
Nahoře v poličce mám spousty čokolády, ty ale taky nevidíte.
Pozdrav z Berlína!