A prsty v tom má i Tereza Šírová.
No a co vlastně...
Dnes ráno jsem vstala s pocitem dvou snů, nevím, jestli to znáte, ale často ovlivňují moji ranní náladu právě sny. Byla jsem odhodlaná prožít dnešek skvěle, tedy aspoň pro to udělat co nejvíc... Chtěla jsem si koupit na snídani müsli, mlíko, a ingredience na polívku na nedělní oběd.
To byste ale nevěřili, jak vám vaše plány dokáže zkazit náladu pokrokové Německo!
Zavřené obchody, úplně všechny. Musí se přeci odpočívat. No a protože jsem včera měla za celý den tři studené housky a pár tyčinek, o půl desáté ráno bez kouska jídla jsem už moc neměla sílu chodit po Schlachtensee, části Berlína asi 40min od centra. Po kostele jsem dojedla poslední muffiny od paní Krausové a rozhodla se jet někam k centru na otočku na polívku. Po hodině hledání a zkoušení jsem došla k benzínce a koupila si pizzu. Že si ji jako doma opeču v troubě. Trouba tu není a pizza z mikrovlnky je měkká a vodová.
Tak tu teď ve tři hodiny odpoledne sedím, je mi fakt špatně /nevím jestli z té pizzy nebo z nedostatku jídla, a přemýšlím, k čemu mi celé to snažení, celý ten půlrok učení němčiny, k čemu mi to bylo.
A tak jsem se dostala k blogu Terezy. Píše... Občas si říkám věci, jako: Kdybych měla polštář a prostěradlo, byla bych šťastná. Kdybychom měli lepší práci a já si našetřila dřív na překladatelský kurz, byla bych spokojenější. Až budeme mít vlastní pánev, budu fakt v pohodě…
A přitom je pravda, že tyhle podmínky se vždycky diktujeme sami. Jen si vzpomeňte, kolikrát za den, za týden, si řeknete, že kdyby ...cokoliv, tak budete šťastní. Já si to tady například říkám pořád. Kdybych třeba dneska měla dobré jídlo, byla bych fakt šťastná.
No a právě tohle přišlo - že jsem si uvědomila, že nevím, KAM se podělo moje odhodlání si dnešek užít.. Člověk se tak rychle nechá ovlivnit okolnostma. Že zavřeli obchody a tímpádem si neudělám to müsli, jaké si vždycky dělala sestra na Erasmu.
Není mi blbě z nepoživatelné pizzy, ale z mé vlastní nálady. No a kdo jiný má šanci ovlivnit, jestli je dobrá nebo špatná, než já?
Radovat se z toho, co máme.
Třeba z naděje, že to tady bude lepší. Nejlepší. :)
Tohle tu poslouchám.
A konečně jsem se myslím trochu uvolnila, že zas budu moct trochu psát.
Žádné komentáře:
Okomentovat