die Geschichte

Milé děti, pustíme si pohádku o tom, co se stalo za poslední dny ve mlejně.

Tady jsem se ráno probudila, jako vždy za mnou přišla Merle. Tentokrát mi kromě drobných neshod ale taky 1)zničila kytičku 2)vzala zápisník 3)rozlila vodu po celým patře a JEŠTĚ si stěžovala! Potom jsem mámě asi půlhodiny brečela do telefonu, very brave, elizabeth!
To je ale myslím už před třema dnama.

 V neděli jsem měla volno. "Volno". Ráno jsme jeli do evanglickýho kostela, kde farář pořád říkal nějaké vtipy, kterým jsem nerozuměla, zpívalo asi deset dětských kapel a lidi tleskali. Najs. Odpoledne mě rodinka vytáhla na výlet na pokračování Kunst v přírodě, hrál tam nějaký španělský kytarista Imagine od Lennona, potom mu vypadl elektronický doprovod, tak ho to celé rozhodilo a musel začít znovu, španělská tanečnice se mu tam mezitím opila a flirtovala s majitelem statku, který umí dělat výborné sýry a tančí skvěle tango. Moje němčina v téhle chvíli je na bodě nula a trvá mi minutu než řeknu jednu větu - když mám blbou náladu, VŮBEC mi němčina nejde a naopak, to je teda pěkně na nic /ale jinak je to vlastně docela zajímavý! Tahle fotka je od rybníka, kam jsme se večer dohrabali... Merle s Iris jsou ty dvě postavičky vlevo dole - kdo tu chtěl tu fotku Iris, Petr...?:) (hele je mi to zatím blbý fotit rodiče, tohle ti musí stačit).

 Tady je fotka obýváku.

 Střecha v obýváku. Ta fotka se mi tak líbila, že jsem ji ani neupravila... Jinak to krásný sluneční světlo je v této části domu hrozně nebezpečný - když sem svítí slunko a jsou otevřený okna, OKAMŽITĚ sem naletí MILIARDA (minimálně) much z protějšího chlívu a to se tam pak nedá vydržet. Střecha je mimochodem nakřivo, taky dobrý, ne? Zatím to ale stojí.

 Pohled do kuchyně z obýváku. Je to jak z pohádky o trpaslících, no ne?:)

 Kdo najde flašku slivovice u mé postele, vyhrává (ty knížky mimochodem nečtu, zatím tu jen leží v hromádkách, kein Zeit!)

 Z dnešního výletu do blízkého městečka, kde je krásný rybník s opravdovou pláží. Všude spousta blonďatejch malých Němců, Merle z nich zlobí nastoprocent nejvíc... Iris mi řekla, že na Merle musím být vždy milá a ať si dělá co chce. Zatím si nedokážu představit, jak spolu vydržíme v srpnu samy celý den, ale potom mi to bude jedno, klidně ať jim Merloušek třeba zboří dům (já tuhle benevolentní výchovu opravdu nechápu). Bylo by mi to jedno, kdybych se pak nemusela omlouvat celé pláži, že Merle hází na jejich děti píseček, bere jim věci a hrozně u toho křičí. Áchjo. Naštěstí tam byla i Iris, takže to nebylo jen na mně. A spálila jsem se, brutálně!

Jinak.. tak nějak už moc nestíhám. Měla bych víc využít svůj volný čas, ten mám ale bohužel jen večer asi od devíti (v podstatě), jinak jsem pořád při ruce (znamená to ale třeba i jen sezení u stolu s kafem nebo hodinový prostoj na ulici s Merle, která si hraje s pejskem). Skoro každý večer tu jezdím na krátkou projížďku na kolo... Dneska jsem byla v lese za vesnicí, Michael mi pak řekl, že do toho lesa vesničani moc nechodí, protože tam prej dřív bejvaly divoký prasata a vlci. Je to tam ale fakt nádherný!

Boty a voda na konec. Ty horka vám fakt nezávidím, tady je krásně, tak akorát... A Markétko a Šimonku, napište mi, jak se máte o prázdninách vy!! Myslím na vás, jak jste krásně vychovaní a hodní a nezlobíte jako Merloušek :)